Jon Jones, často oslavovaný jako jeden z nejnadanějších a nejzkušenějších umělců smíšených bojových umění v historii tohoto sportu, je ve světě bojových sportů paradoxem. Jeho boje v oktagonu předvádějí jeho úžasné schopnosti, strategickou brilantnost a nepopiratelný talent, který mu vynesl pověst šampiona, který se zdá být téměř neporazitelný. Mimo klec se však odehrává jiný příběh – příběh plný osobních bojů, právních problémů a skandálů, které zpochybnily jeho kariéru i odkaz. Příběh Jona Jonese je příběhem o triumfu a soužení, o vzestupu do nepředstavitelných výšin, jen aby byl opakovaně sražen dolů svými vlastními činy. Při zkoumání stinných stránek jeho úspěchu získáváme vhled do bojů, které zničily život tohoto bojovníka, který se mohl zapsat do historie jako největší, ale jehož kariéra je nevyhnutelně poznamenána kontroverzí.
Jon „Bones“ Jones se narodil v Rochesteru v New Yorku a byl předurčen k velikosti. Jeho přirozená atletika a dlouhá, vytáhlá postava se dokonale hodily do světa smíšených bojových umění. Ve věku 23 let se Jones již dostal na UFC Light Heavyweight Championship a stal se nejmladším šampionem v historii UFC. Jeho působivý repertoár pohybů, jeho schopnost přizpůsobit se uprostřed boje a jeho téměř nadpřirozený smysl pro vzdálenost a načasování z něj udělaly zázračné dítě. Porazil legendy tohoto sportu, od Mauricio „Shogun“ Rua po Lyoto Machida, Rashad Evans a Daniel Cormier. Přesto, jak Jones pokračoval ve sbírání vítězství v oktagonu, začal se v jeho osobním životě objevovat alarmující vzorec – ten, který odhaloval temnější, sebedestruktivní stránku. Strana, která i přes jeho profesionální brilantnost opakovaně vrhala stín na jeho úspěchy a zpochybňovala udržitelnost jeho kariéry.
Incident pod vlivem alkoholu a kokainu: První známky potíží
K prvnímu velkému incidentu, který pošpinil kariéru Jona Jonese, došlo v květnu 2012. Jen několik měsíců po svém vítězství proti Rashadu Evansovi byl Jones zatčen za řízení pod vlivem (DUI) poté, co narazil svým Bentley do telefonního sloupu v Binghamtonu v New Yorku. Incident vykreslil ponurý obrázek mladého sportovce, kterému u nohou leží svět, ale jehož životní styl se začíná vymykat kontrole. Incident donutil Jonese čelit svému problému s pitím, ale to by byl jen začátek série střetů se zákonem. Navzdory veřejné omluvě a slibu, že svůj čin uklidí, se Jones znovu a znovu ocitne v potížích.
V prosinci 2014, těsně před svým velmi očekávaným bojem s Danielem Cormierem, měl Jones pozitivní test na metabolity kokainu v mimosoutěžním drogovém testu. Odhalení bylo šokující pro fanoušky, představitele UFC a jeho spolubojovníky. Jones, který si vybudoval image čistého a pracovitého šampiona, byl nyní odhalen jako někdo, kdo bojuje s vážnými problémy se zneužíváním návykových látek. I když tvrdil, že pozitivní test byl omyl a že nemá problém s drogami, škoda na jeho pověsti už byla hotová. UFC mu udělilo pokutu 25 000 dolarů, ale organizace mu umožnila pokračovat v boji. Jones vstoupil do rehabilitačního zařízení, ale jeho pobyt trval pouze jednu noc – což je jasným znamením, že problémy ještě zdaleka nebyly vyřešeny.
Snad nejneslavnější incident v problematické kariéře Jona Jonese se odehrál v dubnu 2015. Jones byl účastníkem nehody v Albuquerque v Novém Mexiku, kde přejel na červenou a narazil do jiného vozidla a zranil těhotnou ženu. Místo toho, aby zůstal na místě, Jones uprchl pěšky, jen aby se krátce vrátil, aby popadl hrst peněz ze svého vozidla, než znovu uprchne. Podrobnosti incidentu byly šokující a vykreslovaly Jonese jako někoho, kdo jen málo dbá na bezpečnost ostatních. Policie v Albuquerque později našla marihuanu v Jonesově autě, což přidalo další vrstvu kontroverze k již tak znepokojivé situaci. Tento incident vedl k tomu, že Jones byl zbaven titulu UFC v lehké těžké váze a byl na dobu neurčitou suspendován z organizace. UFC, které stálo při Jonesovi během jeho předchozích incidentů, se nakonec rozhodlo, že už toho bylo dost. Útok a útěk byl zlomový bod v Jonesově kariéře – okamžik, kdy už nebylo možné ignorovat jeho sebedestruktivní chování. Rozhodnutí UFC zbavit jej titulu a suspendovat ho bylo jasnou zprávou, že ani ti nejtalentovanější bojovníci nejsou imunní vůči následkům svých činů. Jones se přiznal k obvinění z těžkého zločinu a vyhnul se vězení, ale dostal podmínku a bylo mu nařízeno dokončit veřejně prospěšné práce.
Návrat do oktagonu: Redemption and Relapse
Po odpykání suspendace se Jones v roce 2016 vrátil do oktagonu, odhodlaný získat zpět svůj status nejlepšího bojovníka na světě. Jeho comebackový zápas proti Ovince Saint Preux byl nevýraznou záležitostí, ale Jones z něj vyšel vítězně a připravil půdu pro velmi očekávaný odvetný zápas s Danielem Cormierem. Odveta, která se odehrála v červenci 2017 na UFC 214, byla velkolepou ukázkou Jonesových schopností. Ve třetím kole knokautoval Cormiera perfektně načasovaným kopem hlavou, čímž si zdánlivě znovu upevnil místo nesporného šampiona. Pouhé týdny po boji však bylo oznámeno, že Jones měl v předzápasovém drogovém testu pozitivní test na Turinabol, anabolický steroid.Spad byl okamžitý a vážný. Jones byl podruhé zbaven titulu a jeho vítězství nad Cormierem bylo zrušeno bez soutěže. USADA (Antidopingová agentura Spojených států) udělila Jonesovi 15měsíční suspendaci a jeho pověst utrpěla další masivní zásah. Fanoušci, kteří kdysi věřili v jeho vykoupení, byli rozčarováni a příběh kolem Jonese se stal jedním z promarněných potenciálů a promarněných příležitostí.
Život a kariéru Jona Jonese lze vnímat jako neustálý boj mezi dvěma stranami: disciplinovaným sportovcem, který chce být nejlepší, a bezohledným jedincem, který opakovaně dělá špatná rozhodnutí. Tato dualita udělala z Jonese jednu z nejkomplexnějších postav v historii bojových sportů. Zatímco jeho výkony v oktagonu vzbuzují úctu, jeho osobní život je i nadále zdrojem kontroverzí. Jonesův návrat do UFC v roce 2018 byl triumfální, když porazil Alexandra Gustafssona a získal titul v lehké těžké váze. Pokračoval v obraně svého titulu proti bojovníkům jako Anthony Smith, Thiago Santos a Dominick Reyes, čímž předvedl dovednosti a houževnatost, které vždy určovaly jeho kariéru. Přesto, i když Jones našel v kleci úspěch, jeho osobní zápasy nadále vrhaly dlouhý stín na jeho úspěchy. V březnu 2020 byl Jones znovu zatčen, tentokrát za zhoršené DWI (řízení v opilosti) a nedbalé použití střelné zbraně v Albuquerque. Záznam zatčení z Bodycam ukázal jasně opilého Jonese, který mlčel a snažil se vysvětlit své činy. Incident znovu upozornil na destruktivní vzorec chování, který Jonese sužoval po celou jeho kariéru.
Opakované střety Jona Jonese se zákonem a jeho četná vyloučení nepopiratelně ovlivnily jeho odkaz jako bojovníka. Přes jeho neuvěřitelný talent je jeho jméno často spojováno s kontroverzí a skandálem. Konverzace kolem Jonese je vždy podbarvena pocitem „co mohlo být“ – uznáním, že kdyby se dokázal vyhnout problémům, mohl by se stát nesporně největším ze všech dob. Jeho rivalita, zejména s Danielem Cormierem, byla také ovlivněna jeho chováním mimo klec. Cormier, dokonalý profesionál a vzorný sportovec, často mluvil o Jonesově nedostatečné disciplíně a špatném rozhodování. Jejich rivalita nebyla jen o dvou mužích bojujících o titul – stal se z toho střet hodnot, kdy Cormier představoval disciplinovaného, pracovitého sportovce a Jones ztělesňoval promarněný potenciál a neustálé kontroverze.
Jones často mluvil o své touze po vykoupení a o své naději být vzorem pro ostatní. Vyjádřil lítost nad svými činy, ale jeho neschopnost vyhnout se problémům vyvolává otázky, zda se někdy může skutečně změnit. Jeho příznivci tvrdí, že Jones je chybná lidská bytost jako každý jiný a že jeho chyby nesnižují jeho velikost jako bojovníka. Kritici však poukazují na to, že Jonesovy činy opakovaně vystavily nebezpečí ostatní a že jeho chování ukázalo nerespektování zákona a bezpečnosti lidí kolem něj.
Lidská cena slávy
Příběh Jona Jonese není jen o bojovníkovi, který se nedokázal vyhnout problémům – je to také varovný příběh o tlaku slávy a výzvách, kterým čelí mladí sportovci, kteří dosahují úspěchu v raném věku. Jones se stal šampiónem v pouhých 23 letech a náhlá sláva a bohatství, které přišly s jeho úspěchem, mohly přispět k jeho bojům. UFC, toužící propagovat Jonese jako tvář organizace, často zavíralo oči nad jeho chováním, což mu umožnilo pokračovat v boji navzdory jeho střetům se zákonem. Tento nedostatek odpovědnosti mohl Jonesovi umožnit pokračovat po destruktivní cestě a věřit, že jeho talent ho vždy ochrání před následky jeho činů. Jonesův příběh je také připomínkou lidských nákladů na to, být profesionálním bojovníkem. Fyzická daň za trénink, neustálý tlak na vítězství a očekávání, že člověk bude vždy v nejlepším, si může vybrat významnou mentální a emocionální daň. Pro Jonese mohlo být užívání drog a alkoholu způsob, jak se s těmito tlaky vyrovnat, i když způsobem, který nakonec napáchal více škody než užitku.
Jon Jones zůstává jedním z nejtalentovanějších bojovníků, kteří kdy vstoupili do oktagonu UFC. Jeho dovednosti, atletika a bojové IQ jsou prakticky bezkonkurenční a jeho zápasy jsou důkazem jeho velikosti jako bojového umělce. Jeho osobní život však vypráví jiný příběh – o sebezničení, opakovaných chybách a neschopnosti plně přijmout povinnosti, které s sebou přináší být šampion. Temnou stránkou úspěchu Jona Jonese je příběh o tom, jak může být velikost podkopána osobními démony a špatnými volbami. Je to příběh bojovníka, který i přes všechny své úspěchy zůstává pronásledován následky svých vlastních činů. Zda se Jon Jones někdy plně vykoupí, se teprve uvidí, ale jedna věc je jistá: jeho odkaz bude vždy poznamenán jak jeho brilantností v kleci, tak skandály, které ho pronásledovaly mimo ni.
Příběh Jona Jonese je složitý, plný triumfů a tragédií, úspěchů i neúspěchů. Je to připomínka toho, že ani ti nejtalentovanější z nás nejsou imunní vůči neúspěchu a že cesta k velikosti je často plná překážek – mnoha překážek. Které jsou dobrovolné. Jako fanoušci můžeme jen doufat, že Jon Jones najde mír a stabilitu, kterou potřebuje, aby se skutečně stal šampionem, kterým měl vždy být, a to jak uvnitř, tak mimo oktagon.
